Agapornis růžohrdlý

Vzhled jak ho poznat

Opeřený; malý, zavalitý papoušek s krátkým ocasem

Divoký pták je převážně jasně zelený, s růžovým obličejem a hrdlem, které na čele a nad okem přechází do červena, a s výrazně modrým kostrčem. Krátký ocas je zelený s modrými špičkami a u kořene má skryté černé a červené znaky. Zobák je rohovinové barvy, oči tmavě hnědé a nohy šedé. Samci a samice vypadají téměř stejně, i když samice mohou být o něco matnější; mláďata mají bledší růžový obličej.321

Povaha jací jsou

Živý, sebevědomý malý papoušek s velkou osobností na svou velikost. Broskvoví agapornisové jsou zvědaví a hraví, rádi žvýkají a schovávají se do útulných míst a neustále štěbetají. Málokdy dobře mluví, ale vydávají příjemné zvuky, nejhlasitější jsou za úsvitu a soumraku. Dokážou být průbojní a brání si svůj prostor, takže pravidelné jemné zacházení pomáhá udržet jednotlivého mazlíčka krotkého. Spárovaný pár se často soustředí hlavně jeden na druhého.645

Denní aktivita jak vypadá rušný den

Velmi aktivní. Počítejte s denním časem mimo klec na létání a průzkum pod dohledem a se stálým přísunem hraček na trhání a šplhání, aby byl pták zaměstnaný.36

Péče o srst a údržba praktické části

Nabídněte mělkou misku s vodou na koupání, protože tito ptáci se rádi často koupou. Hračky na žvýkání pomáhají udržovat zobák v kondici; drápky a křídla může zastřihnout ptačí veterinář, když je potřeba. Denní jemné zacházení udržuje jednotlivého ptáka krotkého.345

Domů kde jsou nejšťastnější

Pořiďte co největší klec, kterou můžete umístit. VCA doporučuje alespoň 90 cm na délku, 60 cm na šířku a 60 cm na výšku; World Parrot Trust doporučuje ubikaci nebo voliéru alespoň 1,2 m. Rozestup tyčí asi 0,95–1,1 cm vyhovuje této velikosti ptáka. Zajistěte několik přírodních bidýlek různé tloušťky a pevné hračky bezpečné na žvýkání.4156

Základy krmení co jde do misky

Ve volné přírodě se živí převážně semeny trav a stromů, jako je akácie a albízie, spolu s pupeny, květy a bobulemi. Jako domácí mazlíčci by měla tvořit základ formulovaná strava (granule), doplněná o malá semínka, listovou zeleninu, zeleninu a ovoce, jako jsou jablka, hrušky a pomeranče. Samotná semena nejsou kompletní strava. Důležitá je čerstvá voda, protože divocí ptáci pijí několikrát denně.1265

Společnost koho mají rádi kolem sebe

Vysoce společenští hejnoví ptáci, kteří žijí ve volné přírodě ve skupinách asi 5–20 jedinců. Často jsou chováni v párech, které spolu vytvářejí těsná pouta. Jednotlivý pták může být velmi milujícím mazlíčkem, ale potřebuje hodně denní pozornosti od svých lidí a hračky, aby se zabavil.236

Příběh kde to všechno začalo

Vieillot dal druhu jeho vědecké jméno v roce 1818, nejprve ho zařadil do širokého rodu papoušků Psittacus, než byl přesunut do rodu Agapornis, rodu agapornisů. Ve volné přírodě se vyskytuje v suché jihozápadní Africe, kde často hnízdí v obrovských společných hnízdech stavěných společenskými snovači, a přirozeně se rozšířil v některých oblastech, jako je okolí jezera Ngami, díky umělým vodním bodům a stavbám. Pták je chován v zajetí od roku 1869, a protože je malý, odolný a snadno se rozmnožuje, stal se nejrozšířenějším agapornisem. Chovatelé vyvinuli nejširší škálu barevných mutací ze všech agapornisů, přičemž mezi oblíbené patří lutino a holandská modř. Uprchlí mazlíčci založili prosperující volně žijící hejna ve Phoenixu a Tucsonu v Arizoně a na Maui a na Big Islandu na Havaji.32174

Uznáno organizací oficiální části

Taxonomy

Poprvé popsán francouzským ornitologem Louisem Pierrem Vieillotem v roce 1818 jako Psittacus roseicollis, později zařazen do rodu Agapornis (čeleď Psittaculidae).3

Subspecies

Jsou uznávány dva poddruhy: nominátní A. r. roseicollis a A. r. catumbella z Benguely v Angole, která má hlubší červenou na přední části hlavy a tvářích.1

IUCN Red List

Málo dotčený.1

Aviculture

Popsán organizací VCA Animal Hospitals jako největší a nejčastěji chovaný z devíti druhů agapornisů; World Parrot Trust ho uvádí jako běžný v zajetí.4