Slíďák rybářský

Vzhled jak ho poznat

Chlupatý exoskelet

Tělo je skvrnité, hnědošedé až tmavě hnědé, s několika bílými znaky a tmavými vzory ve tvaru písmene W na horní části zadečku. Dlouhé nohy mají pruhované střídavě hnědé a černé kroužky. Samice jsou mnohem větší a těžší než samci.216

Povaha jací jsou

Tmaví slíďáci rybářští jsou plaší a obvykle před lidmi utečou. Nejsou agresivní, ale jsou velmi rychlí a mohou majitele vylekat. Kousnutí jsou vzácná a obvykle ne horší než bodnutí včelou, i když lidé citliví na pavoučí jed mohou mít silnější reakci.1

Denní aktivita jak vypadá rušný den

Tito pavouci jsou noční lovci a nepotřebují pohyb. Vyžadují ubikaci se svislými povrchy, jako je korková kůra, pro šplhání a úkryt. Nestaví sítě, ale vytvoří si malý hedvábný úkryt.56

Péče o srst a údržba praktické části

Velmi nenáročná údržba. Každých pár dní rosíme ubikaci, abychom udrželi mírnou vlhkost, a poskytneme mělkou misku s vodou. Odstraňujeme zbytky kořisti. Manipulujeme pouze v nezbytných případech, protože jsou křehcí a rychlí.5

Domů kde jsou nejšťastnější

Vhodné je terárium o objemu asi 19 litrů nebo podobná ubikace s dobrým větráním. Poskytněte svislý kus korkové kůry nebo podobný drsný povrch pro šplhání a svlékání. Substrát může být zemina nebo rašelina. Udržujte při pokojové teplotě (kolem 20-25 °C) a každých pár dní roste. Miska s vodou je vhodná. Navzdory názvu „slíďák rybářský“ tento druh nepotřebuje otevřenou vodu.5

Základy krmení co jde do misky

Krmte živým hmyzem, jako jsou cvrčci, švábi a mouční červi. Přijímají také voskovky a příležitostně malé ryby nebo obojživelníky. Jsou to predátoři ze zálohy a na kořist skáčou. Krmte jednou až dvakrát týdně, přičemž velikost porce přizpůsobte velikosti pavouka.56

Společnost koho mají rádi kolem sebe

Samotářský. Chovejte pouze jednoho v ubikaci, protože jsou kanibalští. Samci umírají během páření a často je samice sežere. Není to mazlíček pro manipulaci; nejlépe se hodí jako pozorovací zvíře.46

Příběh kde to všechno začalo

Tmavý slíďák rybářský byl poprvé popsán Nicholasem Marcellusem Hentzem v roce 1844. Je jedním z největších pavouků v Severní Americe a často se vyskytuje v zalesněných oblastech, někdy daleko od vody. Stal se oblíbeným mazlíčkem mezi nadšenci do bezobratlých díky své působivé velikosti, snadné péči a fascinujícímu loveckému chování. Ve volné přírodě žije na kmenech stromů a pod kůrou a někdy vstupuje do domů, zejména na podzim.213