Appenzeller Spitzhauben

Vzhled jak ho poznat

Peří

Lehký, elegantní pták s štíhlou stavbou těla. Obě pohlaví nesou dopředu směřující chocholku peří na hlavě a místo běžného hřebínku mají dva malé rohovité výběžky. Obličej je čistý s velmi malými laloky, což pomáhá předcházet omrzlinám v chladném počasí.15

Povaha jací jsou

Tyto slepice jsou živé a ostražité, ale mohou být trochu plašší a nervózní. Nejsou to nejmazlivější plemeno a nemusí vyhovovat malým dětem, ale jsou zvědavé a rády objevují. Jsou nezávislé a raději se volně pohybují, než aby byly zavřené.62

Denní aktivita jak vypadá rušný den

Potřebují hodně prostoru a nejlépe se jim daří při volném chovu. Jsou to silní letci a pokud dostanou příležitost, budou hřadovat na stromech, takže může být nutný krytý výběh nebo zastřižení křídel. Jsou vynikající sběrači a rádi si hledají potravu.62

Péče o srst a údržba praktické části

Peří obecně vyžaduje malou péči, ale zkontrolujte chocholku, zda není špinavá nebo nemá roztoče. Zajistěte bezpečný kurník na noc, a pokud hřadují na stromech, naučte je používat kurník. Chraňte je před predátory, protože jejich malá velikost je činí zranitelnými.65

Domů kde jsou nejšťastnější

Potřebují prostorný, bezpečný výběh s krytým prostorem, aby se zabránilo vyletování. Jsou odolné vůči chladu, ale snášejí i teplo. Zajistěte bidla a úkryt před predátory. Nejsou vhodné do těsného uzavření.16

Základy krmení co jde do misky

Jsou vynikající sběrači a najdou si mnoho vlastní potravy, včetně trávy, semen a hmyzu. Doplňte krmivo s vysokým obsahem bílkovin a vápenatým gritem, zejména pro nosnice. V zimě rozhazujte další krmivo, aby si ho mohly hledat.4

Společnost koho mají rádi kolem sebe

Jsou to společenská zvířata a nejlépe se jim daří v hejnu. Jsou aktivní a zvědavé, ale mohou být plašší, takže jemné zacházení od mládí pomáhá. Obvykle nejsou agresivní, ale mohou být vůči lidem ostražité.6

Příběh kde to všechno začalo

Appenzeller Spitzhauben pochází z oblasti Appenzell ve Švýcarsku, kde se chová po staletí, pravděpodobně od 17. století. Chovali ho mniši a později místní farmáři, kteří si cenili jeho odolnosti a produkce vajec. V polovině 20. století byl téměř vyhuben, ale záchranný projekt v 80. letech pomohl ho zachránit. Do jiných zemí byl dovezen v 50. letech a později a dnes je stále vzácný, zejména v Severní Americe.12

Uznáno organizací oficiální části

American Poultry Association

Neuznáno1

EE Standard Commission

Uznáno v několika barevných varietách1