Brazilian Jewel Tarantula

Vzhled jak ho poznat

chlupy a vnější skelet

Tento malý sklípkan má nazelenalý hlavohruď a černý zadeček se dvěma řadami šesti skvrn: zadní pár je načervenalý a ostatní jsou nažloutlé. Celé tělo se třpytí duhově zeleně, modře, červeně a zlatě, což z něj dělá jednoho z nejbarevnějších sklípkanů na světě.12

Povaha jací jsou

Tento sklípkan je klidný a samotářský. Málokdy vymršťuje žahavé chloupky a prakticky nikdy nekouše, raději se schovává ve svém úkrytu s padacími dvířky. Není to pavouk na manipulaci, ale je klidný a snadno se s ním pracuje v teráriu.43

Denní aktivita jak vypadá rušný den

Nízká aktivita. Většinu času tráví schovaný ve svých padacích dvířkách a čeká na kořist. Nepotřebuje velké terárium, ale výška je důležitější než šířka, protože je stromový.3

Péče o srst a údržba praktické části

Minimální péče. Terárium musí být zabezpečeno proti úniku, všechny mezery musí být menší než krunýř pavouka. Odstraňujte odpadky a nesnědenou kořist. Zajistěte misku s vodou a udržujte vlhkost.2

Domů kde jsou nejšťastnější

Stromové terárium o rozměrech asi 15 x 15 x 25 cm pro dospělého jedince, s kusem kůry, který nabízí úzkou štěrbinu pro padací dvířka. Denní teplota 21-26 °C, noční 19-22 °C. Vlhkost 75-85 % s lehkou vlhkostí na dně a silným křížovým větráním. Chovejte pavouka samostatně. Poznámka: tento druh je v Brazílii chráněný a v některých zemích může vyžadovat povolení k dovozu nebo chovu.231

Základy krmení co jde do misky

Hmyzožravý. Pavoučci jedí bezkřídlé octomilky; mláďata berou malé cvrčky a nymfy malých švábů; dospělí jedí malé cvrčky nebo šváby dubia každých 7-14 dní. Kořist by měla být vykrmená pro lepší výživu.13

Společnost koho mají rádi kolem sebe

Samotářský. Musí být chován samostatně, aby nedošlo ke kanibalismu. Je to samotářský pavouk, který nepotřebuje ani nechce společnost. Poznámka: tento druh je v Brazílii chráněný a v některých zemích může vyžadovat povolení k dovozu nebo chovu.21

Příběh kde to všechno začalo

Poprvé popsán Carlem Ludwigem Kochem v roce 1841 jako Mygale seladonia z exemplářů nasbíraných v Brazílii. V průběhu let byl přeřazen do několika rodů včetně Avicularia a Iridopelma, dokud ho Rogèrio Bertani v roce 2012 nevrátil do rodu Typhochlaena. Stal se populárním v exotickém obchodu se zvířaty díky svým zářivým barvám a jedinečnému chování s padacími dvířky, i když jeho omezený areál a chráněný status v Brazílii vyvolávají obavy o ochranu.15