Štír sulaweský černý

Vzhled jak ho poznat

Exoskelet

Robustní, zavalitý štír s červenavě žlutým až žlutohnědým tělem pokrytým difúzními hnědými skvrnami, což vytváří tečkovaný nebo mramorovaný vzhled. Karapax je červenohnědý se dvěma tmavšími skvrnami, nohy a ocas vykazují pestré skvrny, klepeta jsou červenohnědá s velmi tmavými prsty. Tělo je stavěné k hrabání, s mohutnými pedipalpy a krátkou, hladkou špičkou ocasu.12

Povaha jací jsou

Extrémně mírný a zřídka bodá. Tento štír je plachý a samotářský, raději ustupuje nebo se schová, než aby čelil hrozbě. Jeho jed nemá žádný nebo jen malý zdravotní význam, což z něj dělá bezpečný druh pro chovatele.12

Denní aktivita jak vypadá rušný den

Noční a převážně usedlý. Den tráví schovaný pod listím, kůrou nebo v mělkých norách a v noci vychází na lov. Neumí šplhat po svislých plochách, takže je ideální terárium na úrovni země s dostatkem úkrytů.12

Péče o srst a údržba praktické části

Velmi nenáročný na péči. Hlavní úkoly jsou udržování vlhkosti (75-85 %) rosením 2-3krát týdně, udržování substrátu vlhkého, ale ne přemokřeného, a odstraňování nesnědené kořisti po 24 hodinách. Je třeba se vyhýbat nadměrnému manipulování, protože štír je křehký a může upustit končetinu (autotomie).2

Domů kde jsou nejšťastnější

Bezpečné terárium o objemu 10-20 galonů s těsným víkem. Použijte 2-3 palcovou vrstvu vlhkého kokosového vlákna nebo podobného substrátu pro hrabání. Poskytněte několik úkrytů (korková kůra, listí) a mělkou misku s vodou. Teplota by měla být 24-28 °C s mírným nočním poklesem; vlhkost 75-85 %. Je potřeba dobré větrání, ale vyhýbejte se průvanu.2

Základy krmení co jde do misky

Hmyzožravý. Krmte malým živým hmyzem, jako jsou cvrčci, švábi nebo termiti. Mláďata potřebují kořist asi jednou týdně; dospělí každých 1-2 týdny. Velikost kořisti by neměla být větší než jedna třetina délky těla štíra.2

Společnost koho mají rádi kolem sebe

Přísně samotářský. Tito štíři nejsou společenští a měli by být chováni samostatně, kromě krátkých setkání kvůli páření. Neprojevují agresi vůči chovatelům, ale nesnesou jiné štíry ve stejném teráriu.2

Příběh kde to všechno začalo

Poprvé popsán v roce 1894 britským zoologem Reginaldem Innesem Pocockem na základě exemplářů z Luwu na Sulawesi. V zajetí je chován mnoho let, zejména asijskými a evropskými nadšenci, kteří oceňují jeho malou velikost, snadnou péči a klidnou povahu. Někdy se mu říká asijský keřový štír kvůli jeho zvyku schovávat se v nízké vegetaci a listovém opadu.15