Zebřička australská

Vzhled jak ho poznat

Peří; drobná pěnkava jedoucí semena s krátkým, tlustým kuželovitým zobákem

Malá, převážně šedá pěnkava s úhlednou černo-bílou kapkovitou linkou pod každým okem a výraznými zebrovitými pruhy přes záď a horní ocas. Samci mají navíc jasně oranžovo-kaštanové tvářové skvrny, jemné černé pruhování na hrdle a hrudi, černý proužek na hrudi a kaštanové boky s bílými tečkami, zatímco samice jsou prostší šedé. Dospělí jedinci obou pohlaví mají červené až oranžové zobáky a oranžové nohy. Mláďata vypadají jako bledé samice s černými zobáky a dospělého zbarvení dosahují asi ve 90 dnech věku.341

Povaha jací jsou

Zebřičky jsou čilí, aktivní a společenští ptáci, kterým na sobě navzájem záleží mnohem víc než na lidech. Nejšťastnější jsou v párech nebo malých hejnech, kde spolu komunikují krátkým pípáním a zvuky 'míp', přičemž samci přidávají svou vlastní píseň. Většina dává přednost pozorování před manipulací, i když někteří ručně odchovaní ptáci rádi usednou na prst.6514

Denní aktivita jak vypadá rušný den

Střední až vysoká. Pohybují se spíše krátkými lety než šplháním, takže potřebují spíše horizontální prostor pro létání než výšku, plus bidýlka rozmístěná tak, aby podporovala létání. Měli by zůstat plně letuschopní.61

Péče o srst a údržba praktické části

Nenároční ptáci. Nabídněte mělkou misku s čistou vodou na koupání, mějte k dispozici sépiovou kost a poskytněte přírodní dřevěná bidýlka různé tloušťky, která pomohou udržet drápky v kondici. Denně čistěte misky na jídlo a vodu.57

Domů kde jsou nejšťastnější

Dlouhá, horizontální letová klec nebo voliéra. Doporučení se pohybují od minima asi 70 x 40 x 50 cm až po alespoň 90 cm na délku pro pár, s větším prostorem pro skupiny; RSPCA doporučuje rozměry klece alespoň dvojnásobek rozpětí křídel a přidání dalšího prostoru pro každého dalšího ptáka. Vyhovuje jim několik přírodních bidýlek v různých výškách a příjemná pokojová teplota, zhruba 20-30 °C pro chovné ptáky.1576

Základy krmení co jde do misky

Ve volné přírodě se živí převážně zralými a polozralými semeny trav sbíranými ze země, plus hmyzem, zejména při krmení mláďat. Domácí ptáci prospívají na směsi semen pro zebřičky (proso a semeno kanárů) nebo na granulované stravě pro zebřičky, s čerstvou zeleninou, vaječnou potravou a sépiovou kostí a každý den čistou vodou.13456

Společnost koho mají rádi kolem sebe

Vysoce společenští. Divocí ptáci žijí v hejnech o deseti až stovkách jedinců a tisíce se mohou shromažďovat u napajedel. Páry se páří na celý život. Chovejte alespoň pár; jeden pár nebo tři a více párů obvykle lépe vychází než malé skupiny s lichým počtem, které se mohou hádat.3415

Příběh kde to všechno začalo

Evropané poprvé pojmenovali zebřičku podle indonéských exemplářů, popsaných Louisem Vieillotem v roce 1817, a John Gould popsal australského ptáka v roce 1837, kterého zařadil do rodu Amadina. Ludwig Reichenbach založil rod Taeniopygia v roce 1862. Více než století byly tyto dvě formy považovány za jeden druh, dokud je IUCN a BirdLife International v roce 2016 nerozdělily. Australský pták se stal jedním z nejrozšířenějších chovaných pěnkav na světě, ceněný jako otužilý a snadno se množící, a chovatelé od té doby vyvinuli dlouhý seznam barevných mutací, jako je plavá, strakatá, bílá a tučňák. Stala se také hvězdou vědy: je nejvíce studovaným zpěvným ptákem v zajetí, klíčovým modelem pro pochopení toho, jak se mladí ptáci učí zpěv od dospělých učitelů, a teprve druhým ptákem, po kuřeti, jehož genom byl sekvenován.215

Uznáno organizací oficiální části

IUCN Red List

Málo dotčená; divoké populace jsou hojné a stabilní.4

IUCN / BirdLife International

Rozdělena v roce 2016 na australskou zebřičku (T. castanotis) a sundskou zebřičku (T. guttata), na základě opeření, mitochondriální DNA a pářících preferencí.2

Taxonomy

Sundský pták byl popsán Vieillotem v roce 1817 jako Fringilla guttata a australský pták Johnem Gouldem v roce 1837 jako Amadina castanotis; Reichenbach vytvořil rod Taeniopygia v roce 1862.2